Božena Komárková (1903-1997) patřila mezi první signatáře Charty 77 v Brně. „Podepsala jsem ji s velkým vnitřním ulehčením,“ říká v knize Marty Markové Olga Havlová a ty druhé - o ženách ve vnitřní emigraci. Tuto osobitou filozofku, teoložku a nekompromisní obhájkyni lidských práv jen tak něco nezlomilo. Během svého čtyřiadevadesátiletého života zažila několik dramatických zvratů. Přežila čtyřleté věznění v koncentračním táboře, několik vyhazovů z práce, zákaz publikovat, o fous unikla vězení v gulagu na Sibiři.
Od roku 1928 byla aktivní v mezinárodním křesťanském hnutí YMCA. Po komunistickém převratu v roce 1948 jí zakázali učit, aby neovlivňovala mládež nesprávným směrem. Následně pracovala v knihovně, ale i odtamtud ji v roce 1951 vyhodili. Svobodu a nezávislost Boženě Komárkové poskytoval její duchovní svět. I přesto, že nemohla učit, pořádala u sebe doma ve svém brněnském bytě filozofické diskuse, na které studenti docházeli tajně. Po vzniku Charty se v jejím bytě scházeli i disidenti. Její statě a publikace, například Původ a význam lidských práv, vycházely pouze v samizdatu.
Text: Naďa Straková