Marie Rut Křížková: Chtěla jsem, aby moje dcery žily ve svobodě

Marie Rút Křížková (1936) začala být pro státní bezpečnost nepohodlná už v srpnu 1968, kdy opakovaně v libereckém rozhlase protestovala proti invazi Československa vojsky Varšavské smlouvy. Odmítla donášet na Židy ze Židovské náboženské obce, kam pravidelně docházela, za což si vysloužila vyhazov ze školy, kde učila. Živila se jako lesní dělnice a třídička pošty. Na protest proti článku Ztroskotanci a samozvanci v Rudém právu, který očerňoval chartisty, Prohlášení Charty 77 také podepsala. „Chtěla jsem, aby moje dcery měly možnost žít ve svobodě,“ říká o své motivaci k signaci. V roce 1983 byla mluvčí Charty 77, spolupracovala s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).

Během vysokoškolských studií jí „zasáhlo jako blesk z nebe“ dílo Jiřího Ortena, jak sama říká, zamilovala se do něj a začala shromažďovat jeho básně. V letech 1966-68 vydala v libereckém Severočeském nakladatelství tři svazky Ortenových nepublikovaných próz. Studie Jiří Orten, básník smrti a lásky ji vyšla v samizdatu. Po revoluci se jí splnil její životní sen: mohla začít svobodně vydávat dílo Jiřího Ortena. Zatím vyšlo sedm svazků v nakladatelství Československý spisovatel, Mladá fronta a Paseka. Sama vychovala tři dcery.

Text: Naďa Straková

Share