Olga Karlíková (1923) je jednou z mála výtvarných umělců a umělkyň, kteří připojili svůj podpis k Chartě 77. Navíc byla mezi prvními signatáři. K textu Charty 77 se dostala přes svoji neteř, architektku Helenu Bukovanskou. Jak uvedla v rozhovoru s Marcelou Pánkovou ve Výtvarném umění 3-4/95 (Zakázané umění), podpisem se jí strašně ulevilo, neboť od dětství nesnášela lhaní a přetvařování.
Olga Karlíková byla umělkyní solitérkou a podpis Charty 77 její vyloučenost dále prohloubil. Nemohla vystavovat a zakázkové práce realizovala pod cizím jménem. V roce 1983 se podařilo zrealizovat důležitou samostatnou výstavu v Doksanech v prvním patře konventu kláštera, která byla pojata jako částečná retrospektiva, zároveň představila její novou tvorbu.
Olga Karlíková jako jedna z prvních v Čechách začala v uměleckém díle reflektovat přírodní fenomény. Šlo ji o zachycení zvukových a vizuálních přírodních procesů a rytmů. Od poloviny 60. let tak její kresby zachycují zpěv ptáků, později kuňkání žab, vrstvení ptačích zpěvů či zpěv velryb, v malbách zdůrazňuje světlo či let ptáků. Její dílo je hledáním řádu obrazu jako obdoby řádu přírodního. Olga Karlíková bývá považována za první konceptuální umělkyni v Čechách.
Text: Marcela Linková