Silvestra Chnápková (1954) podepsala Chartu 77 v r. 1978, protože nemohla jinak: „Věděla jsem, že riskuju. Ale riskovala jsem ráda, protože jsem měla dceru a přátele, pro které jsem to podepsala,“ řekla v rozhovoru pro Paměť národa. Jejími přáteli byli lidé z undergroundu, tzv. máničky, se kterými v 70. letech jezdila do komuny v Nové Vísce u Chomutova. Tam také poznala svého budoucího muže Jaroslava Chnápka.
V r. 1979 stát usedlost v Nové Vísce vyvlastnil. Mnozí disidenti tehdy volili exil. Chnápkovi ale z rodné země nechtěli, a tak si koupili statek v Osvračíně na Domažlicku. Osamělé usedlosti poskytovaly členům undergroundu zázemí pro nezávislost, koncerty, poslechy zakázaných kapel a rozhlasových stanic. StB rodinu záhy začala z Osvračína systematicky vyštvávat – odvážela je z práce rovnou k výslechům, legitimovala návštěvy, pokutovala je za rychlou jízdu na jejich koňském spřežení. Nakonec museli prodat všechna zvířata, jinak by vyhladověla. Silva Chnápková si jako náhradu pořídila keramickou dílnu. Stát statek v říjnu 1989 vyvlastnil. V listopadu však přišla sametová revoluce, a tak rodina v Osvračíně zůstala a paní Chnápková tam dodnes vyrábí keramiku.
Text: Naďa Straková