Jarmila Stibicová (1933) byla mezi prvními signatáři v Pardubicích. Po smrti studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti potlačování svobod a pasivní společnosti, organizovala hladovku na dodržování jeho požadavků. V listopadu 1969 stála před soudem za organizaci stávek k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. V roce 1970 pro režim už tak nepohodlná, že musela odejít ze střední průmyslové školy, kde učila. Přesto svou disidentskou práci nevzdala.
Vozila do Pardubic zakázané publikace, zahraniční tiskoviny a například zpravodaj Informace o Chartě. Na pardubickém nádraží ji proto často čekali příslušníci Státní bezpečnosti a rovnou na místě prováděli osobní prohlídku i výslech. Pracovala také pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a příběhy režimem stíhaných lidí posílala do Amnesty International. 20. listopadu 1989 ji nečekaně zatčena a den držena ve vazbě. Tím se stala jedním z posledních lidí zatčených z politických důvodů v komunistickém Československu. Po revoluci se vrátila do školství a spoluzaložila českou pobočku Amnesty International.
Text: Naďa Straková