Marie Benetková (1945) se se svým budoucím mužem Vratislavem Brabencem, výraznou postavou českého hudebního undergroundu, seznámila v době, kdy pracovala jako ošetřovatelka koní v pražské jízdárně. Původně se učila pekařkou, ale z učení zběhla a vystřídala celou řadu povolání. Pracovala jako komparzistka na Barrandově, prodavačka zeleniny, reklamní referentka, servírka, zahradnice, průvodkyně na hradě. V září 1976 se osobně zúčastnila soudního procesu s kapelou The Plastic People Of The Universe, jejíž členem Brabenec byl.
Když v únoru 1977 podepisovala Chartu 77, třásla se jí ruka. Byla si vědoma, že podpora Charty vnese do jejího života radikální změny. Nad vodou ji v té době držela vzájemná psychická a materiální pomoc, která v té době existovala mezi ženami chartistů i samotnými chartistkami. Jako ostatní signatáři čelila výhrůžkám, výslechům, domovním prohlídkám a vyhazovům z práce, jejího muže začali estébáci při výsleších mlátit. V roce 1982 se Brabencovi s dvouletou dcerou rozhodli v rámci akce Asanace vystěhovat z Československa. Po ročním pobytu v Rakousku odjeli do kanadského Toronta, kde se Marie živila jako izolátorka domu, designérka dárkových balíčků, podomní prodavačka vysavačů, údržbářka zahrad, v exilu časopisecky publikovala povídky a poezii. V roce 1989 přesídlila do provincie Britská Kolumbie, kde pracovala s mentálně postiženými a dodnes ošetřuje staré lidi.
Text: Naďa Straková