Aktuality

23.3.2017
V čísle 10/2017 v týdeníku Respekt vyšel rozhovor s literární historičkou Marií Jiráskovou pod názvem Byla to kulturně záchovná činnost. Marie Jirásková nedávno v nakladatelství Torst vydala výbor z díla Mileny Jesenské. Je signatářka Charty 77, za což si vysloužila nepřízeň komunistů. O pronásledování minulým režimem v rozhovoru níže.   ...
21.3.2017
Prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. (1958) je česká historička umění, zabývá se uměním a kulturou středověku, historií a metodologií dějin umění, muzeologií. Věnuje se vědeckovýzkumné a činnosti, od roku 2010 přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, píše také kulturně-politickou publicistiku. Je dcerou ekonomky, disidentky a první československé velvyslankyně v USA Rity Klímové (Budínové) a reformního komunistického politika a signatáře Charty 77 Zdeňka Mlynáře.
13.3.2017
Svoboda slova, to je veliká věc. Vzpomínám na 70. léta, kdy nás jezdili ze Západu podporovat intelektuálové jako Arthur Miller, Philip Roth nebo John Steinbeck. Philip Roth nám tehdy říkal: „Vy tady nemáte svobodu a nic nesmíte, ale cokoli řeknete, to má váhu.“ Čehož dokladem je vlastně Charta 77. A ještě říkal: „My v Americe máme naprostou svobodu, říkáme si, co chceme, a nemá to žádný smysl.“ Obávám se, že něco takového se teď děje u nás.
17.2.2017
Ve středu 22. února 2017 od 16 hodin se v knihovně Ústavu pro soudobé dějiny (Vlašská 9, Praha 1) uskuteční seminář s názvem Charta 77 v genderové perspektivě. Na semináři vystoupí Nina Fárová z týmu Sociologického ústavu AV ČR, který realizuje projekt Ženy v disentu.
14.2.2017
„V normalizačním uspořádání společnosti byla Charta jevem mimořádným, ale právě proto obklopeným nejrůznějšími projevy přátelského, byť tajeného, souhlasu a obdivu.“ Eva Kantůrková (11. května 1930) podepsala Prohlášení Charty 77 v lednu 1977. V letech 1985 – 1986 působila společně s Jiřím Dienstbierem a Petruškou Šustrovou jako mluvčí Charty 77. V roce 1980 vydala samizdatem knihu rozhovorů s chartistkami Sešly jsme se v této knize. Za tuto publikaci si odseděla ve vazbě téměř celý rok. Její manžel Chartu 77 nikdy nepodepsal.
14.2.2017
Silvestra Chnápková (1954) podepsala Chartu 77 v r. 1978, protože nemohla jinak: „Věděla jsem, že riskuju. Ale riskovala jsem ráda, protože jsem měla dceru a přátele, pro které jsem to podepsala,“ řekla v rozhovoru pro Paměť národa. Jejími přáteli byli lidé z undergroundu, tzv. máničky, se kterými v 70. letech jezdila do komuny v Nové Vísce u Chomutova. Tam také poznala svého budoucího muže Jaroslava Chnápka.
14.2.2017
Olga Karlíková (1923) je jednou z mála výtvarných umělců a umělkyň, kteří připojili svůj podpis k Chartě 77. Navíc byla mezi prvními signatáři. K textu Charty 77 se dostala přes svoji neteř, architektku Helenu Bukovanskou. Jak uvedla v rozhovoru s Marcelou Pánkovou ve Výtvarném umění 3-4/95 (Zakázané umění), podpisem se jí strašně ulevilo, neboť od dětství nesnášela lhaní a přetvařování.
14.2.2017
Marie Rút Křížková (1936) začala být pro státní bezpečnost nepohodlná už v srpnu 1968, kdy opakovaně v libereckém rozhlase protestovala proti invazi Československa vojsky Varšavské smlouvy. Odmítla donášet na Židy ze Židovské náboženské obce, kam pravidelně docházela, za což si vysloužila vyhazov ze školy, kde učila. Živila se jako lesní dělnice a třídička pošty. Na protest proti článku Ztroskotanci a samozvanci v Rudém právu, který očerňoval chartisty, Prohlášení Charty 77 také podepsala. „Chtěla jsem, aby moje dcery měly možnost žít ve svobodě,“ říká o své motivaci k signaci.
14.2.2017
Jiřina Dostálová (1965) Chartu 77 podepsala až v roce 1987. Její podpis byl zveřejněn o rok později. Přesto, že nepatřila k nejznámějším disidentům, zažívala po podpisu na vlastní kůži represe komunistického režimu – několikahodinové výslechy, domovní prohlídky, cenzuru pošty, ponižování. StB ji dokonce hrozila, že její osmiměsíční dceru umístí do dětského domova.
14.2.2017
Hana Holcnerová (1960) podepsala Prohlášení Charty 77 těsně před pádem komunismu, v lednu roku 1989. Představovala generaci mladých lidí, pro které podpis Charty nebyl tak důležitý a která neměla přímou zkušenost se šikanou státního aparátu z dob Pražského jara. Daleko podstatnější jim přišla změna režimu. Impulsem k zapojení se do protirežimních aktivit pro ni byl rozhovor na rádiu Svobodná Evropa s Václavem Havlem a Pavlem Tigridem.

Stránky